Přišlo nám mnoho úžasných výtvorů, které najdete v galerii nebo na našem facebooku. Vítěz ale mohl být jen jeden. Hodnotilo se několik faktorů a výherce najdete na speciální stránce:

VYHLÁŠENÍ VÍTĚZŮ SOUTĚŽE MAXIMUM TAPETA CRYSIS 2 S NVIDIA

Pořadí prvních tří:

1. místo – Peter Guczmann (Trnava, Slovensko)
2. místo – Daniela Horáková (Beroun, Česká republika)
3. místo – Viliam Kačala (Malá Domaša, Slovensko)

Vítězné výtvory zde.

Výhercům gratulujeme!

Také děkujeme všem zúčastněným a také všem partnerům NVIDIA, EA, PC tunning.

A jsou zavedeny nové ochrany proti cheaterům

Patch je velký asi 40Mb, jen co mně osobně zklamalo je to, že mohli přidat podporu DX11
Stáhnout

Update: APRÍL!!! Žádné oznámení patche se bohužel nekonalo, takže hraní pod DX 11 je zatím v nedohlednu. Jednalo se pouze o mylnou informaci. A musím říct, že jste mě docela potěšili tím, že na to skoro nikdo nepřišel (a pokud ano, tak v tom ostatní nechal a smál se spolu se mnou) .

Obsahuje SPOILER!!!

Kdo chce, pustí si, kdo se nechce připravit o herní zážitek nepouští si a dohraje si sám. Nezodpovídám za to! Je to dobrovolné!

Úplně nová hra
Když jsem s velkým úsilím dohrál Crysis a viděl poslední scénu, nemohl jsem se dočkat pokračovaní a toho, jak se v dalším díle opět podívám na „ostrov“. Časem vyšlo najevo, že na události na ostrově budeme pouze vzpomínat. Dvojka se odehrává v naprosto novém prostředí a to ve zdevastovaném New Yorku. Jelikož děj se odehrává několik let po příběhu prvního dílu, tak i situace je zcela jiná. Emzácká invaze pronikla do světa a rozhodně se už nejedná o „menší štouchanou“ na ostrově. Ovšem když jsem zapnul hru a viděl úvodní scénu, kde sedím s naprosto dokonale a reálně vypadajícím týmem vojáků v ponorce a připravuji se na akci, ihned se mi vybavil začátek prvního dílu. Ovšem tato scéna, skvělá grafika a základní myšlenka (nanooblek+boj s mimozemšťany) je asi tak jediné, co mi jedničku připomíná.
Bez nanoobleku ani ránu
Zásadní změnou prošel nanooblek. Myšlenka je stejná-oblek, jenž dává svému nositeli nadlidské schopnosti. Ovšem zbytek je jiný. A to zásadně ovlivňuje hratelnost. Je naprosto nezbytné využívat všech schopností, jež oblek nabízí. To Crysis 2 odlišuje od ostatních stříleček a také od původního Crysis. V jiných FPS hrách žádný oblek neni, takže jde hlavně o dobrou mušku. V Crysis 1 jsme sice nanooblek měli, ovšem i když hráč schopnosti obleku používal jen zřídka, mohl hru dohrát bez větších problémů. Tento přístup k hraní se v Crysis 2 radikálně změnil. Každá přestřelka hráče nutí k využívání všeho, co může a jasně mu dává najevo, že pouze na přesné míření se rozhodně spoléhat nemůže. Hned v první misi, co jsem hrál jsem se setkal s tvrdým přístupem nepřatel. Myslel jsem si, že když vběhnu do přístavu plného nepřátel, občas se schovám ža nějakou budku nebo bariéru, tak se mi povede nepřátelské vojáky snadno vystřílet. To byl ovšem krutý omyl. Po několika zdárně zabitých protivnících jsem dostal pár kulek do zad od vojáka, který mě nenápadně oběhl, zatímco mě ostatní zaměstnávali palbou zepředu. Po několika podobně naivních pokusech mi došlo, že takhle to asi nepůjde. Začal jsem přemýšlet nad tím, co udělám a jak budu postupovat. Než jsem se dostal k cíli, stálo mě to značnou námahu a nejeden restart k poslednímu checkpointu ale nakonec jsem přišel na to, že bez využívání schopností nanoobleku (zejména neviditelnosti) a pracování s prostředím se ke zdárnému konci prostě nedopracuju.
Audiovizuál jako v kině
Nový pohled na hratelnost se mi moc líbíl hlavně kvůli tomu, že hře dodává na reailističnosti a opravdu nás nutí přistupovat ke hře ne jen jako k obyčejné střílečce ale jako k reálnému a taktickému boji. Další a zřejmě největší aspekt hry je grafika. Stejně jako původní Crysis, tak i Crysis 2 je založen na skvělém Cryenginu, tentokrát s pořadovou číslicí 3. Po tom, co jsem nasadil 3D brýle pořádná sluchátka a ponořil jsem se do úchvatně vypadajícího New Yorku, ve kterém jsem se pohyboval za doprovodu hudby Hanse Zimmera jsem zapomněl na všechen okolní svět a užíval si hry. Myslím, že tady neni co dlouho popisovat. Každý ať si vyzkouší sám.
Nic není dokonalé
Po uchvácení skvělou hratelností a dokonalým vzhledem hry jsem se znovu vrátil do reality a z Crysis 2 jsem si sám pro sebe sloupl nálepku dokonalé hry. Oním kámenem úrazu je podle mě fyzika. S dnešními fyzikálními enginy a technologickými možnostmi mě Crysis 2 opravdu zklamalo. Je sice pěkné, že téměř každý předmět můžeme uchopit a hodit po nepříteli, že v domě můžeme zvonit na zvonky u dveří k bytům, že když rozstřílíme sudy s hořlavinou, tak efektní výbuch odhodí mrtvá těla blízko stojících vojáku ale je i spousta věcí, které mě na fyzice nepotěšily. Některé z nich jsou jen drobné věcičky, které by mi stejně nijak nepomohly, ovšem u jiných jsem opravdu jenom kroutil hlavou. Začnu zvolna. Když vypálím dávku kulek na dřevěnou lavičku v parku, tak se podle šablony rozpadne na několik částí. Ovšem něco jako „opravdová fyzika“ to vážně neni. Ať do lavičky střelim jak střelim, pokaždé se rozpadne celá. Ale dobře. Aspoň se rozpadne. Narozdíl třeba od dveří. Když jsem se pohyboval v budově plné různých dveří k pokojům zkusil jsem odolnost dveří. Zjistil jsem, že v New Yorku zřejmě dělají dveře z neprůstřelného a neprorazitelného materiálnu natřeného na hnědo aby budil dojem dřeva. Obě tyto věci jsou samozřejmě maličkosti. Když nemůžeme ustřelit u lavičky jenom jednu šprušli nebo se podívat do „zamčených“ dveří, tak to rozhodně nevadí. Ovšem jsou i věci, které by hratelnosti zajímavě prospěly. Například, když jsem byl v parčíku ukrytý za živým plotem a chtěl jsem jím prolézt abych nepozorovaně sestřelil nepřítele stojícího kousek za ním, s hrůzou jsem zjistil, že o živý plot se zarazím a nedostanu se skrz něj. To už je trochu větší kix stejně jako to, že když střelím do tří u sebe stojících výbušných sudů jejichž exploze ozáří téměř celou obrazovku, tak dřevěný můstek, na němž jsou všechny postaveny nejeví žádné známky poškození (Zdá se, že používají kvalitní kanadské javory). Na střelbu ze Scaru samozřejmě také nereaguje. Myslím, že toho nechci moc a rozhodně nějaká taková možnost by hru udělala mnohem zajímavější a značně by rozšířila možnosti projití mise. Abych na Crysis 2 jenom nelál, tak se vrátim zase zpět k pochvalám. Co mě relativně mile potěšilo je AI. Umělá inteligence je v Crysis 2 opravdu (v rámci možností) taková, jak byla dopředu představována. Nepřátelé spolupracují, skrývají se, využívají prostředí. Útočí komplexně a nevalí se jak tupé ovce na popravu. Samovolně se pohybují po mapě a pokaždé se chovají jinak.
Abych vše shrnul, hra se mi moc líbí a ve 3D rozhodně stojí za to. Po tom, co si člověk zvykne na mírně netradiční způsob hraní na něj jistě přestane nadávat a věřím, že právě díky variabilní hratelnosti a otevřenému prostředí se ke hře nejednou vrátíme. Nebýt tedy (na můj vkus) slabší fyziky mohla to být dokonalá hra. Na nic jiného si ovšem nemohu stěžovat, takže za sebe dávám 85%

Takové pocity mám ze včerejšího prvního vyzkoušení Crysis 2. Do příběhu jsem se nestihl ponořit, takže ten neberu ve svém hodnocení v potaz. Stejně tak jsem si nevyzkoušel multiplayerovou část. Ovšem v budoucnu můžete na InCrysis.cz čekat celou recenzi, která bude hodnotit i příběh a samozřejmě i multiplayer. Fotky z akce a průběh akce zveřejním o víkendu.